Čestná Stráž Praha, VÚ 9133 - VÚ 1411 - VÚ 6660

(stránky 308. Strážního Praporu Pražské Posádky)

Historie útvaru:

   Původ Čestné vojenské jednotky pražské posádky se odvozuje od Pěšího pluku č. 28 (Infanterieregiment Nr. 28). Tento pluk byl založen roku 1698 v Nizozemí patentem císaře Leopolda I. Již v roce založení se pluk účastnil války proti Turkům a při podpisu mírové smlouvy posloužil poprvé jako čestná stráž. V roce 1748 byl pluku určen verbovací obvod Kolín nad Rýnem a Cáchy. V roce 1766 byl pluku přidělen nový doplňovací obvod: nejprve Morava, pak od r.1771 Kutná Hora a od té doby byl již natrvalo spjat s Čechami. V roce 1817 převzal 28. pluk verbovací okres Prahu s okolím a následně se mu proto přezdívalo „Pražské děti“, i když nesídlil jen v Praze, ale střídavě ležel garnizónou na různých místech Rakousko-Uherska (také ve Vídni, kde rovněž plnil úkoly Čestné Stráže). V letech 1818-1846 byl např. posádkou v Josefských kasárnách v Praze, kde jeden jeho voják napůl italského původu, jistý furýr (písař a provianťák) Josef Kajetán Tille v roce 1834 složil z dlouhé chvíle českou vlasteneckou básničku začínající slovy "Kde domov můj...". (Text později zhudebnil Franz Johann Skraup a píseň se stala národní hymnou.) 

IR.28

   Roku 1915 byl pluk sice téměř zničen v těžké bitvě na ruské frontě a zčásti zajat, ale následný rozkaz o jeho rozpuštění byl po přezkoumání tohoto debaklu zase odvolán, pluk rehabilitován a IR.28 nakonec bojoval na italské frontě až do konce 1.světové války. (*pozn.1)

    V říjnu 1918 bylo v Čechách umístěné náhradní těleso 28. pluku a zbytek pluku (v počtu 1200 a plně vyzbrojen) dorazil z italského bojiště do Prahy už 3.11.1918, takže jeho zařazení do stavu čs. armády proběhlo snadno. Formálně reaktivován byl 29.9.1920 a od r. 1929 byl znám jako "Pěší pluk 28 Tyrše a Fügnera". Spolu s legionářským Pěším plukem 5 T. G. Masaryka sloužil podle potřeby jako armádní čestná jednotka a tvořil základnu i pro vznik Hradní Stráže presidenta republiky. Pluk 28 se tehdy nacházel ve Vršovických kasárnách Jana Roháče z Dubé; pluk 5 TGM v kasárnách Štefánikových. Oba pluky organizačně zanikly 24.9.1938 v rámci předmnichovské mobilizace a nástupnické mobilizační útvary při snižování stavů čs. armády postupně rozpuštěny do r.1939. Velmi aktivní byl za první republiky i spolek vysloužilců "Pražské Děti" (založen už roku 1896).

    Po obsazení zbytku pomnichovského Československa Němci a rozpuštění čs. armády převzal r.1939 strážní a ceremoniální úkoly 1. prapor protektorátního Vládního vojska sídlící v Albrechtových kasárnách (bývalých Štefánikových / dnešní Justiční Palác na Praze 5). Kromě toho, že 1. prapor zčásti plnil úlohu Hradní Stráže (nahrazené po dobu okupace německou čestnou setninou z oddílů Waffen SS), stojí také za zmínku, že jeho jezdecká rota byla situována v Kasárnách Jiřího z Poděbrad (dříve Josefských) na dnešním náměstí Republiky. Vládní vojáci 1. praporu se nejen aktivně zapojili do pražského povstání 1945, ale tvořili pak i jádro nově vzniklých poválečných útvarů pražské posádky. (odkaz)

   Pěší pluk 28 byl sice po válce obnoven a nakrátko opět plnil i ceremoniální úkoly, avšak již 1.10.1945 tyto povinnosti převzal nově vytvořený Strážní prapor Praha, podřízený Posádkovému velitelství Velká Praha. Prapor měl celkem čtyři Strážní Roty a v listopadu 1945 bylo útvaru přiděleno krycí číslo VÚ 5449.

   1.10.1947 byl Strážní prapor přejmenován na Pěší prapor 80 (strážní), jenž 3.3.1948 na základě rozkazu presidenta republiky Edvarda Beneše obdržel čestný název "Pražského povstání". V této době (říjen 1947) útvar kromě velitelství tvořily tři pěší roty - z toho jedna rámcová (o třech četách), samopalná rota (o 2 četách), kulometná rota (o 2 četách), rota těžkých zbraní (s jednou četou o 2 ks PT kanonů 45 mm a dvěmi četami o 3 ks 82 mm), dělostřelecké baterie (s četou o 2 ks 76 mm kanonů a četou o 2 ks minometů 120 mm), velitelská rota (s velitelskou, dopravní, ženijní, spojovací a radiovou četou) a náhradní rota. U útvaru bylo předepsáno 595 funkčních míst, z toho 43 pro důstojníky a 33 pro rotmistry.

   K 1.10.1949 bylo jeho krycí číslo změněno na VÚ 9435, prapor byl reorganizován na "Pěší pluk 80 Pražského povstání" a do jeho stavu přešla Posádková Hudba Praha od 28. pluku, který byl odvelen do Terezína. prapor_308 Od listopadu 1950 probíhala reorganizace útvaru na 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení (1.1.1951), dislokovaný v Praze-Ruzyni. Patřila pod něj i Ústřední Hudba (*pozn.2) a v jeho rámci vznikla v březnu 1952 speciální "Čestná Rota Pražské Posádky", ale zůstala u něj zřejmě jen velmi krátce.

   V prosinci 1951 u 80. pluku sloužilo 2133 vojáků. Početný útvar byl tou dobou rozmístěn na celém území Velké Prahy: nadále v kasárnách Jiřího z Poděbrad (velitelství a průzkumná rota), kasárnách Jana Žižky v Karlíně (čestná rota a hudba), kasárnách 17. listopadu na Ruzyni (1. mechanizovaný prapor), v zámečku a barákovém táboře Motol (zbylé jednotky). Karlínská kasárna předal 80. mech. pluk v květnu 1952 svému nástupci - 308. Strážnímu praporu a na přelomu srpna / září se do kasáren v Ruzyni přestěhovalo i velitelství 80. pluku z nám. Republiky. 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení zanikl 1.11.1956.


    11. března 1952 byl rozkazem náčelníka Generálního štábu založen nový pražský útvar, jehož prvním velitelem byl jmenován major Karel Jelínek. 1. května 1952 začal fakticky fungovat jakožto 308. Strážní prapor, který převzal od 80. pluku nejen úkoly strážní služby pro Posádkové velitelství Praha, ale i čestnou rotu a Ústřední Hudbu, neboť byl nově předurčen i k reprezentaci Československé armády při slavnostních příležitostech. Podléhal velitelství 1. vojenského okruhu. Nejprve se nacházel v karlínských kasárnách Jana Žižky z Trocnova, ale již v říjnu téhož roku se přestěhoval do kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí republiky kde sídlilo Velitelství Pražské posádky a zůstal zde následujících 40 let. Útvar pak nesl dlouhá desetiletí číselné označení VÚ 9133. K hlavním úkolům praporu patřilo střežení důležitých vojenských objektů v posádce (např. objektů Lysolaje, Vršovice, Horoměřice, Hostivice, Ořechovka, Trója, Jenerálka, Strašnice) a reprezentace čs. armády a hlavního města na veřejnosti.

   Právě v souvislosti s výkonem strážní služby došlo 16.12.1952 k vážnému incidentu, kdy během přestřelky s ilegální protikomunistickou skupinou 3.odboje byl zastřelen příslušník 308.praporu, vojín Rudolf Šmatlava (povýšen na desátníka in memoriam). (odkaz) Od roku 1962 byl pak na jeho památku pořádán v Berouně každoročně v červnu nebo červenci vojenský Memoriál des. Rudolfa Šmatlavy se soutěžními disciplínami v atletice a brannosti. Des. Šmatlava posmrtně obdržel od presidenta republiky medaili za statečnost a byl nadále veden v početním stavu 3. Strážní Roty, kde měl jednu dobu i svou postel.

   V době svého vzniku byl prapor tvořen čtyřmi strážními a jednou čestnou rotou o čtyřech četách. V roce 1953 se počet strážních rot snížil na tři (skončilo střežení objektů VTÚ) a o dva roky později pouze na jednu, přičemž se dosavadní velitelské družstvo rozrostlo na velitelskou rotu, jejímž úkolem bylo zabezpečovat posádkové pořádkové hlídky. Mezitím 22.2.1954 prapor obdržel bojovou zástavu rozkazem presidenta republiky. V roce 1958 přešel do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 1. armády. 1969 Zároveň vzrostl počet čestných rot na dvě, které se ovšem v roce 1963 změnily na strážní roty (1.SR, 2.SR), jejichž celkový počet u útvaru tak dosáhl tří. Současně se velitelská rota reorganizovala na automobilní rotu, která i nadále zajišťovala posádkové pořádkové hlídky. V roce 1967 tato rota přešla do podřízenosti Velitelství posádky Praha a ve složení praporu ji nahradila četa týlového a technického zabezpečení. Do poloviny 60. let byly všechny tři strážní roty rovnocenné, na přehlídky chodily vyzbrojené samopaly vz. 58 a jako jednu ze služeb vysílaly pořádkové hlídky. Do služeb a stráží se kromě posádkové věznice přímo v kasárnách na nám. Republiky jezdilo do vojenských objektů Butovic-Jinonic, Vršovic, Nuslí, Motola a dalších.
   Ve druhé polovici dekády došlo ke změně; třetí strážní rota (3.SR) se už slavnostních aktů ani přehlídek neúčastnila, ale plnila strážní a podpůrné úkoly. Na 3.SR byla "vyčleněna" i kázeňská četa a jen ta vysílala po Praze posádkové pořádkové hlídky (tzv. "lítačka"). V roce 1971 3.SR opět nabyla statutu přehlídkové roty, ale byl jí ponechán jen do konce 70. let, načež se vrátila ke strážní službě.

   V uvedeném složení útvar setrval téměř 20 let. Jedinou podstatnější změnu představovalo jeho převedení ze svazku vojsk Západního vojenského okruhu (na který byla v září 1965 reorganizována 1. armáda) do podřízenosti náčelníka Správy bojové přípravy MNO (*pozn.3). V srpnu 1968 došlo v souvislosti s vpádem vojsk Varšavské Smlouvy k pokusu (neúspěšnému) o odzbrojení 308.praporu, jeho kasárna na nám. Rep. byla obléhána tanky a preventivně i částečně obsazena obrněnou vozbou sovětské armády. V srpnu 1969 byl 308. držen v pohotovosti k potlačení lidových demonstrací v Praze v součinnosti s tanky vyslanými z Týna n. Vltavou, ale k většímu nasazení praporu naštěstí nedošlo.

1987_Vitkov

   Ke 20. výročí založení byl útvaru r.1972 udělen Řád Rudé Hvězdy. V posledních letech československé armády měl organizačně VÚ 9133 (308. Str. prap.) tři strážní roty a Četu Technického Zabezpečení (ČTZ). 1. Strážní Rota byla přehlídková a 2. Strážní Rota určená spíše do služeb, ale když bylo potřeba víc lidí, zaskakovala i na přehlídkách a pohřbech. Četa týlového a technického zabezpečení (stále součást VÚ9133) se od r.1993 rozšířila o dělostřelce - přesněji družstvo dělostřeleckých salv. Velitelská rota byla nadále součástí Posádkové správy Praha (VÚ 1411) a měla 2 čety: pořádkovou (neboli kázeňskou) a automobilní. K 1.9.1991 se datuje další změna podřízenosti útvaru 9133; od Hlavní Správy Pozemních Vojsk byl tehdy převeden i s Posádkovou Správou Praha (které podléhal) pod Všeobecnou Správu Generálního Štábu ČSA.

   Počátkem 90. let se prapor Čestné Stráže vrátil do Žižkových kasáren v Karlíně, kam se přesunulo i velitelství posádky Praha. Stěhování začalo už na jaře 1992 a celý prapor se naráz přesunul v červnu 1993. Poslední se opouštěla zchátralá Posádková věznice až r. 1995, protože pro ni určená budova v Karlíně musela nejdříve projít náročnou rekonstrukcí a přestavbou potřebných prostor.1993

   K 1.5.1992 se uskutečnilo přečíslování ze 308. na 6. strážní prapor a v létě 1995 přejmenování na Prapor Čestné Stráže AČR, což bylo spojeno s nárůstem reprezentačních povinností a se zrušením většiny úkolů spojených s výkonem strážní služby v posádce Praha. Někdy před rokem 1995 byla 1. Strážní rota (1.SR) už oficiálně přejmenována na 1. Čestnou rotu (1.ČR), 2.SR zcela zanikla, Četa zabezpečení byla rozpuštěna v roce 1996/97 a její úkoly převzala původní Velitelská rota posádkového velitelství.
   K administrativnímu zrušení VÚ 9133 došlo 30.4.1997.


   Fakticky se však útvar stal součástí již dávno existujícího Posádkového velitelství Praha VÚ 1411. Pod tímto novým krycím číselným označením ale Prapor Čestné Stráže jako organizační jednotka prozatím zůstal zachován; Velitelská rota posádkového velitelství byla pro změnu zařazena přímo pod prapor a přejmenována na 3. Rotu zabezpečení (3.RZ). Nadále se tak prapor ČS skládal z jedné čestné roty (1.ČR), jedné výcvikové roty (2.VR) a roty zabezpečení (3.RZ).

   Prapor Čestné Stráže byl v této době také použit na odstraňování následků přírodních pohrom: Např. v červenci 1997 vojáci 2.VR nakládali na pražském výstavišti povodňovou výpomoc pro Moravu a v srpnu 2002 se vojáci z výcvikové roty, kteří byli právě na výcviku v Boleticích, zapojili mezi prvními do boje se záplavami v Českých Budějovicích a Českém Krumlově; celý prapor se potom účastnil navazujících operací Ochrana a Obnova.


   30.6.2000 byl zrušen vojenský útvar 1411 Posádkového velitelství Praha a některé jeho složky přesunuty do organizačního rámce 6. Zabezpečovací brigády Ministerstva Obrany v Praze 6 - Dejvicích (VÚ 6660, přezdívaný též "Satanův pluk"), která zajišťovala potřeby ministerstva a generálního štábu. Úkoly zrušeného PVP pak převzal Odbor zabezpečení na Generálním Štábu, jehož velitel se tím pádem stal nástupcem velitele posádky. To bylo spojeno s přestěhováním praporu Čestné Stráže i Posádkové Hudby Praha z Karlína do kasáren v Čínské ulici nad Podbabou v červenci 2000 a převzetím krycího čísla útvaru 6660. Některé zabezpečovací jednotky byly umístěny také v kasárnách v ulici generála Píky za Gen.štábem, (kam byli už předtím řidiči bývalé 3.RZ z Karlína odesíláni na ŠAP na krátkodobý řidičský kurs). Mimochodem už od 8. května 2000 nesla 6. Zab. brigáda obnovený historický název Pražského povstání (který byl později přenesen i na obnovené Posádkové Velitelství Praha). Od 1. října 2000 došlo k přejmenování brigády na 6. Zabezpečovací základnu Ministerstva Obrany.

   Prapor ČS v éře VÚ 6660 tvořily tři Roty Čestné Stráže (1.RČS, 2.RČS, 3.RČS), přičemž výcvik nováčků zajišťoval Výcvikový prapor; konkrétně pro ČS je cvičila 1. a 2. Výcviková Rota (1.VÝCR, 2.VÝCR) a ostrahu kasáren plus dalších objektů základny zajišťovaly strážní roty (1.SR, 2.SR, atd.), které ovšem do schématu praporu ČS také nepatřily. Navenek tato radikální organizační proměna nebyla nijak patrná; i personální složení velení praporu a rot přešlo beze změny z Karlína do Dejvic. Čestná Stráž dál vystupovala na ceremoniích, pohřbech a slavnostních aktech zavedeným způsobem, stejně jako předtím.


   Od 1. dubna 2004 bylo po zrušení 6. Zabezpečovací základny obnoveno Posádkové velitelství Praha (VÚ 2316). Současně s VÚ 6660 byl ale s mnoha kádrovými změnami zrušen i Prapor Čestné Stráže a pokračovaly pouze dvě Roty Čestné Stráže (1.RČS a 2.RČS), tvořící součást PVP, společně s Posádkovou Hudbou Praha (*pozn.4). Poslední branci k Čestné Stráži narukovali (ještě k VÚ 6660) 5.1.2004 a propuštěni do zálohy byli hromadně 22.12.2004. K plné profesionalizaci jednotky Čestné Stráže tak došlo se zrušením základní vojenské služby k 1.1.2005 a první žena byla zařazena do přehlídkových jednotek v roce 2007 (*pozn.5). V roce 2008 byl v rámci další reorganizace obnoven Prapor Čestné Stráže AČR v síle dvou rot, nadále v podřízenosti Posádkového velitelství Praha VÚ 2316.
 


  • 1* Legenda o "hromadné dezerci osumadvacátníků pochodujících do ruského zajeti i s hrající kapelou" se stala nedílnou součástí prvorepublikové propagandy a lidového folklóru, ale s realitou nemá nic společného, neboť pluk se vzdal teprve v bezvýchodné situaci, až když utrpěl 70% ztráty. Ani později v ruském zajetí jeho příslušníci nejevili valný zájem o vstup do čs legií.
  • 2* Ústřední Hudba ČSLA byla vytvořena v rámci 80. pěšího pluku 1.12.1950 z Posádkové Hudby Praha, jež vznikla z kapely obnoveného Pluku 28 po roce 1945, ke kterému složitě připutovala od zrušeného 1.praporu vládního vojska.
    V dubnu 1952 byl uskutečněn přechod Ústř. Hudby k nově zřizovanému 308. strážnímu praporu. K 1.1.1953 byla ÚH posílena hudebníky z rozehnané Hudby Hradní Stráže a další část z těchto muzikantů zpočátku působila při 308. prap. jako Hudba Ministerstva Národní Obrany, než byla tato kapela odvelena zase jinam.
  • 3* "Náčelník Správy bojové přípravy" byl kompetenčně i velitelem pražské posádky. Byl mu podřízen tzv. "Správce posádky" nebo přesněji "Náčelník posádkové správy Praha" (VÚ 1411). K této reorganizaci došlo na přelomu let 1974/75, ačkoliv funkce správce posádky byla staršího data a šlo původně o zástupce "Velitele posádky Praha". Od roku 75 obě tyto funkce splynuly a někdy byl proto i správce nazýván (nesprávně) jako velitel posádky. Jednotka čestné stráže je pak v dobových interních dokumentech uváděna jako "308. strážní prapor Posádkové správy Praha".
  • 4* Posádková Hudba Praha opět působícíci jako samostatný orchestr od 1.5.1963, kdy se vyčlenila z Ústřední hudby ČSLA. Sídlila v Kasárnách Jiřího z Poděbrad a zůstala dlouho spjata s Čestnou Stráží jako její hudební těleso. Po zrušení Posádkové hudby k 1.7.2008 její povinnosti zpětně převzala Ústř. Hudba spadající pod Posádku Praha. Při akcích Čestné Stráže na Moravě ji dnes většinou zastupuje Posádková Hudba Olomouc.
  • 5* Do r.2011 šlo o jedinou příslušnici útvaru zařazenou k slavnostním akcím; ve větším počtu jsou ženy přítomny od roku 2012 a ve smíšených jednotkách vystupují spolu s muži, kde jsou přítomny i v elitním exhibičním družstvu "Drill Team". V r.2018 tvoří ženy až 13% početních stavů jednotky a připravuje se pro ně konečně i ženský střih repre uniformy.

|Zpět|